Flashbacky v hlavní roli: Jak je důležité být v přítomnosti.

Být „tady a teď“ je klíčové pro duševní zdraví a naplněný život. Někdy je to ale složitější, než si myslíme – snadno se ocitneme zpět v minulosti. Situace, které jsme prožili a nezpracovali, se k nám vracejí. Nestane se totéž, ale v nás se probouzí stejné emoce a máme pocit, jako bychom byli v té samé situaci. Tomu říkám „flashback“.

Problém nastává, pokud si to neuvědomujeme a v minulosti ustrneme. Poslední dobou, kdy jsem mnohem více propojená se svým tělem, dokážu tyto okamžiky lépe rozpoznat, najít jejich zdroj a uvolnit emoce, které ve mně zůstaly.

Můj zážitek z minulého víkendu

Vždy jsem si přála mít ve svém životě psa a minulý čtvrtek jsme si přivezli štěňátko. Byla jsem na to připravená, jak jen to šlo, ale vždy se objeví něco nečekaného. Kdybyste byli na návštěvě, možná byste řekli, že je štěně hodné a my to hezky zvládáme. Ano, to byla přítomnost. Uvnitř mě se ale odehrávala minulost – napětí v těle, výbuchy křiku, silná únava a občasný pláč.

Věděla jsem, že tyto pocity nesouvisí s aktuální situací. Začala jsem proto věnovat pozornost svým emocím, abych zjistila, co se děje, a mohla se uvolnit. Dříve jsem takové okamžiky jen přečkávala, ale dnes už mám nástroje, jak svá zranění poznat, pojmenovat a uzdravit. Místo potlačování emocí je vnímám jako příležitost zbavit se emoční zátěže.

Co se vlastně dělo?

Naše štěně si po rozkoukání chtělo hrát tak, že mě kousalo do rukou. I když vím, že je to normální a je potřeba ho to odnaučit, spustilo to ve mně vzpomínky na dvě silné události s mým prvním psem. Byl to zlatý retrívr jménem Ari, kterého jsem dostala ve čtrnácti letech. Chtěla jsem, aby přišel na zavolání, zvládal jít do boudy, netahal na vodítku a neskákal na mě a ostatní – zkrátka věci, které neuměl náš předešlý pes, ze kterého jsem měla do jedenácti let strach.

První vzpomínka

Jednoho dne Ari našel na cvičáku velkou kost. Když jsem k němu přišla, zavrčel a bránil si ji. Byla jsem v šoku a měla strach. Nechápala jsem, co dělat, a postupně jsem nabyla pocitu, že si to ke mně nesmí dovolit. Ten pohled na milovaného psa, jak na mě cení zuby, se mi o víkendu vrátil. Najednou jsem byla čtrnáctiletá zmatená zoufalá nezkušená holka, která cítí strach, bezmoc, nejistotu a další emoce.

Druhá vzpomínka

O dva roky později jsem s Arim absolvovala kynologický tábor. Byla to skvělá zkušenost, ale přišla i jedna těžká chvíle. Když jsem mu nesla do kotce večeři, chtěla jsem mu zkontrolovat srst. Protože už začal jíst, zavrčel na mě. Lekla jsem se a můj vnitřní hlas mi řekl: „To si nesmí dovolit.“ Byla jsem starší a rozhodla se mu ukázat, kdo je pán – vytáhla jsem ho z kotce a držela, dokud se neuklidnil. Nevím, jestli to bylo správné nebo špatné, nicméně mě to trápí celý život. I teď se mi o tom těžko píše, protože se za to vlastně stydím. Jednala jsem totiž ze strachu, pocitu nejistoty a zrady. Nebyla to reakce z nadhledu, ale důsledek emočního zkratu.

Zpět do přítomnosti

Najednou jsem všechny ty emoce prožívala znovu, i když se ve skutečnosti nic z toho nedělo. Cítila jsem v sobě potřebu ukazovat psovi svou sílu, abych těmto situacím do budoucna předešla. Pozorovala jsem své chování a uvědomila si, že mé reakce nejsou přiměřené. Díky práci s emocemi jsem dokázala pracovat s flashbackem a změnit svůj přístup a metoda Emočního kódu mi pomohla uvolnit uvězněné emoce s tím související.

Můžeme zabránit tomu, aby se flashbacky opakovaly?

Původně jsem se tomu chtěla vyhnout tím, že si vezmeme fenku, ale nakonec máme zase pejska. Někdy si říkám, proč si to tak komplikuji, ale vím, že dostávám příležitost si na tyto své stíny posvítit, přijmout a opečovat je. Každé takové zpracování minulé události mi uvolňuje kapacitu a otevírá nové možnosti. Mohla jsem napsat tento příspěvek se záměrem pomoci někomu v pochopení toho, co zrovna prožívá. To, co zrovna cítíme totiž může být jen flashback minulosti, který nám spustila přítomná situace.

Ačkoli se jim nelze vyhnout, můžeme je využít k léčbě a osobnímu růstu. Pokud se otevřeme svým emocím, dáme si prostor pro jejich pochopení a zpracování. Dříve jsem se nikomu nesvěřila a dnes vím, jak důležité je mít bezpečné prostředí pro vyjádření svých pocitů.

Poznáváš ve svém životě podobné momenty? Jak se ti daří zůstávat v přítomnosti a pracovat se starými emocemi? Sdílej svůj pohled, ráda si přečtu tvoji zkušenost. 🧡

---

Pokud tě zajímá, jak flashbacky rozeznávat a pracovat s nimi mohou ti pomoci informace a techniky v kurzu Klíč k emoční stabilitě. 🔑

Zajímá tě metoda Emočního kódu? Něco nového chystám. ✨ Sleduj mě a projekt Duše člověka na sociálních sítích, případně si nech zasílat novinky e-mailem, ať ti to neunikne. Více v sekci Kontakt.